Přijmi více lásky a potěšení, uzdrav se .... 

Můj  příběh

 

Letos, v roce 2016 slavíme spolu již 26 let našeho manželství. Přiznám se, že až v posledních šesti letech zažíváme ty nejkrásnější chvíle našeho vztahu.

Prošli jsme si spolu hlubokou transformací sebe samých i vztahu, přestali jsme spolu bojovat z úrovně našich vnitřních zranění a procítili k sobě hlubokou lásku a úctu

Naše milostná setkání se přetransformovala do jemnosti, citlivosti a vzájemného plynutí. Dokážeme se milovat  dlouhé hodiny, protože jsme objevili kouzlo toho, když muž dokáže udržet svoji ejakulaci pod kontrolou. Odměnou nám je úplně jiná dimenze milování. Daleko hlubší, která dokáže zaplnit naše srdce láskou a odevzdáním a vystřelit nás oba do vesmíru.

Dalším velkým překvapením pro mě je, že můj muž  zvládá  mé nálady před menstruací.  Již si moje běsnění nevztahuje  proti sobě, ale dokáže mě obejmout a říci:

„ Miláčku, já vím, že máš své dny, ale stejně Tě miluji“.  

Tím mě vždycky totálně odzbrojí a můj vztek je ten tam.

 

Vždycky tomu tak však nebylo:

Do vztahu jsme si přinesli každý svůj raneček vnitřních zranění a pěkně jsme si je na sebe celá léta projektovali a obviňovali jeden druhého, že on je za tu situaci vinen.  Vlastně jsme si neustále střídali role oběti a viníka. Někdy jsme se spolu dokázali nebavit i měsíc.

Já, abych hádkám předcházela, úplně jsem se před mužem uzavřela, nic jsem po něm raději nechtěla a nakládala si na svá bedra stále větší a větší dávky zodpovědnosti. Bláhově jsem si myslela, že když se budu zlepšovat, jak si on přeje, jednou to bude lepší. 

Až jsem zjistila, že tudy cesta nevede, že já můžu být sebelepší, ale jeho chování se nezmění.  

Proč ? Protože jsem se chovala jako CHLAP.  Jela jsem pouze na VÝKON  a svoji ženskou podstatu jsem zcela  zašlapala.

Zašlapala jsem ženskost, sebeúctu, sebelásku, ale i schopnost rozlišovat, co je správně a co špatně.  Stal se ze mě  spasitel, který si myslel, když všem vyjde vstříc, že spasí svět. 

V té době jsem taky pracovala v zaměstnání, kde jsem měla za šéfovou a majitelku v jedné osobě,  úžasnou kamarádku.  Hodně jsme si rozuměly, protože jsme to s těma našima „mužskejma“ měly tak trochu podobně. 

Nejspíš jsme obě potřebovaly od života lekci.

Šéfová potřebovala vydělat peníze na opravu budovy, to však pouhým  podnikáním nešlo tak rychle, tak se nechala nalákat na investice do pozemků.

Její zapálení pro věc a pak již zoufalství, že nemůže sehnat další peníze, mě, jako spasitelce nedalo a  požádala jsem pár známých o půjčení peněz.  Za nedlouho se však ukázalo, že peníze nešly do pozemků, ale dotyčná osoba je prohrála v kasínu.

To jsem se mezitím stihla ještě upsat jako ručitelka na další, větší obnos peněz. 

Byla jsem hloupá, naivní a důvěřivá.  Myslela jsem, že tak, jak uvažuji já (s poctivostí nejdál přijdeš), tak uvažují i všichni ostatní.

Přišly ty nejčernější dny mého života. 

Já věděla, že jsem se upsala čertu a to jsem to ještě udělala tajně, bez souhlasu svého muže, protože by zase řval.

Náš dům a veškerý majetek skončil v exekuci. Já nevěděla, jak to mám,  muži říct.  Odvahu jsem musela sebrat v den, kdy jsme měli ve schránce lístek o exekučním oznámení.

V ten den odpoledne jsem sebrala všechnu odvahu a s veškerou pokorou v srdci a slzami v očích jsem před něj předstoupila a řekla mu, co jsem způsobila.

Věřte, nebo ne, myslela jsem si, že mě přinejmenším zabije, ale jak jsem tam stála celá zhroucená, natáhla jsem k němu paže a my se objali, tak hluboce a upřímně, jak jsme to do té doby nedokázali.  (Ještě nyní při psaní mi tečou slzy nad tím dojetím a jeho velikostí.)  Ano, ten den v mých očích vystoupal na tu nejvyšší příčku poprvé.

Když se mě ptal, jak to chci řešit, řekla jsem, že nevím, že majitelka slibuje, že to vyřeší.  Jediné, co jsme mohli dělat, abychom měli kde bydlet, bylo, že se můj muž soudně odvolal, protože on opravdu o ničem nevěděl. 

Tyhle tahanice trvaly několik let, stále jsme čekali, že sliby, že to bude vyřešeno, se vyplní.  Věřitel však takovou trpělivost neměl, a začal podnikat právní útoky i na mého muže a dům šel do dražby.

Situace již byla neúnosná.

Můj muž mi stoupl v očích podruhé, podařilo se mu vyřídit hypotéku a dluh zaplatil.

I když má závazek do 70 let, neskutečně se nám po těch letech nejistoty ulevilo, spadl z nás obrovský balvan, který nás stále táhl dolů téměř osm let.

Tuhle těžkou zkoušku našeho vztahu bychom nejspíš neustáli, kdybychom již v průběhu celé situace nepoznali, že láska, kterou k sobě cítíme, je daleko silnější, než všechny hmotné statky světa.

Zdravotně ani psychicky jsem se nezhroutila jedině díky tomu, že jsem se již pár let před  „mým černým obdobím“ začala věnovat  bioenergetice a jejímu vlivu na zdraví. Jinak bych skončila na nějakých opiátech, nebo růžových tabletkách.

Dokázala jsem celou situaci brát jako poznání, kterým musím projít, jestli má nastat nějaký osobnostní růst.

S odstupem času vnímám, že tomu tak opravdu bylo.

Všechna ta  přesvědčení a strachy, které přebíráme od narození od  rodičů, společnosti a všech autorit se kterými se setkáme, si musíme krásně a naplno odžít, abychom je mohli jednou provždy opustit.

Na svém příkladu krásně vidím, co se mnou udělala dogmata křesťanství a pocitů viny, trestu a také Boha, kterého jsem znala jenom jako trestajícího.  Během dlouhých 8 let jsem si tyhle pocity vychutnala opravdu do sytosti. 

Ještě že to naše vnitřní vedení, které je napojeno na vesmírnou, (božskou) energii je tak geniální a nikdy nenechá jet jenom jednu vlnu, která nás mete do pekel

Oproti ní, je okamžitě stavěna na vyvážení vlna druhá, tvořící, která to všechno napravuje. Jenom je v ten okamžik strašně slaboučká, nemá sílu překonat tu lavinu sebe destrukce.

Proto se všechno musí nechat prožít a nebrat to, jako něco špatného, ale jako součást života. 

Pochopila jsem, že moje problémy se vynořily z dobrých důvodů.

 

Jak jsem začala vnímat  vlnu tvořící

Asi v roce 2004 jsem se setkala s léčitelem s podprahovým vnímáním Josefem Červienkou. Tehdy jsem nutně potřebovala jeho rady kolem zdraví.

Slovo dalo slovo a já jsem zjistila, že učí tzv. metodu „SEBELÉČENÍ vlastní energií“.  Okamžitě jsem se chtěla do tohoto studia přihlásit. Moje otázka byla, kam se můžu dostavit.

Řekl mi, ať zorganizuji pár lidí a uděláme to u nás v Uherském Hradišti.  V ten okamžik jsem netušila, že opravdu dokážu naplnit pár následných ročníků, které začnou s tuto metodou pracovat a léčit nejen sebe ale i své okolí.

Byl to pro mě v té době zázrak,  spadený přímo z nebe. Já si začala opravovat svůj pochroumaný energetický systém i své zdraví. A šlo to velmi krásně a rychle. Při tom celém psychickém zatížení jsem byla zřídka kdy nemocná.

Moje paní doktorka, když mě chce dostat na preventivní prohlídku, tak mě zve alespoň na kafe.

Metoda sebeléčení je  soubor mentálních cvičení, které vylaďují a rozšiřují náš vnitřní energetický systém. Když ucítím, že na některé části těla přichází k oslabení energie, nahodím ten správný energetický okruh a problém je vyřešen. 

Jde na mě nachlazení,  místo prášku si zadám pokyn „vířivá rotace bod hráze“ a po deseti minutách opakování je pocit nachlazení ten tam. Jedním z dalších úžasných pomocníků je např. pokyn “automatický okruh sebeléčení”.

Od té doby, co znám tato cvičení, již mi nevadí žádná fronta, dopravní kolaps, ani nudný film. Vždycky se zaraduji, že mám právě čas sama pro sebe a  se nořím do sebeléčících procesů.

Já jsem se tímhle energetickým cvičením dokázala krásně vyladit, ale můj muž zůstal na své původní laťce.  A opět nastal  problém, pokud partneři nedrží v duchovním růstu stejný krok, začnou se od sebe vzdalovat a nůžky jejich vztahu se začnou otevírat.

Jednou, byli jsme na nějakém maškarním bále a já si tak tančím a plynu prostorem a najednou cítím v rukou nádhernou hustotu energie.  Přišlo velké uvědomění a první cvak, aha, tak sem mě to moje energetické cvičení přivedlo.  A co s tím?

A hned druhé cvakTantra.  Nějak mi přišlo na mysl, že svého čistě pragmatického muže přesvědčím jedině názornou ukázkou, že nějaká energie existuje a že to o čem si s ním chci povídat není moje pomatení.

V tu ránu jsem měla nastudováno všechno, co se dalo zjistit o tom, co to tantrické učení je.  Ihned následovala přednáška s ukázkou masáže a s prací s energií a já věděla, že mám vyhráno.  Mirek pochopil.  Pár týdnů na to jsme si dali dárek k našemu  dvacátému výročí svatby a jeli na první tantrický seminář o masážích.

 Tady začal náš největší poklad našeho vztahu.

Pokračování příběhu najdete v eBooku:

 Láska a vášeň i po 20 letech

 aneb jak se stát mistry sexuality

Můj muž

Od malička jsem vnímal ve svých rukou úžasné teplo. Snad nikdy jsem ani v zimě nepotřeboval rukavice. Pořád jsem nechápal proč to tak mám. Až před asi 10 lety jsme s partnerkou vstoupili na cestu práce s energií a hlavně na cestu tantry. A toto mi změnilo život. Nyní již jen přijímám ten dar a vždy, když přiložím své ruce k masírovanému, s úžasem vnímám kolik energie, tepla a lásky může proudit skrze ruce. Často slýchám "vy máte tak teplé ruce" a pak jen odpovídám "užívejte si to".
Tantra mě naučila přijímat každého člověka jako úžasnou božskou bytost a jako k božské bytosti také ke každému přistupuji. Neřeším jak kdo vypadá, ale vnímám co kdo potřebuje. Po vzájemném naladění pak intuitivně vedu masáž, aby každý odcházel naplněný a naladěný přesně tím, čeho se mu nedostávalo nebo co by mu pomohlo rozkvést do krásy a radosti.
Také vnímám, jak málo doteku a hlavně láskyplného doteku v běžném životě máme. A přitom naše těla podvědomě po tomto touží. Ale dokážeme i láskyplný dotek přijmout? Odpovídám "ano", ale jen ve stavu úplného uvolnění a odevzdání se. Přesně tam směřují mé masáže. Uvolnit každého člověka, pak rozproudit jeho energii a dát mu ochutnat pocit odevzdání se, radosti a lásky k sobě samotnému.
Pokud chcete zažít něco podobného, pokud toužíte po uvolnění, pokud se Vám nedostává doteku nebo Vás něco tíží bude mi ctí Vás přivítat a podělit se s Vámi o vše co mě naplňuje láskou k životu.
S úctou Míra